Kemp Pohoda
Na vodáckou výpravu jsme vyjeli, na červen nezvykle už ve čtvrtek (15.6.), a to směr jižní Čechy do kempu Pohoda u Roudné u Soběslavi nacházejícího se na pravém břehu řeky Lužnice. Alespoň tedy menší část výpravy, ta větší přijela v pátek. Každopádně šlo o (do té doby) jednu z největších našich výprav (8 dospělých + 12 dětí).
Počasí bylo během těchto 4 dnů velice proměnlivé a dosti si s námi zahrávalo.
Kemp Pohoda, toho času druhou sezónu s novým majitelem, vypadal na první pohled velice sympaticky. Bylo vidět, že se celkem zainvestovalo do areálu, pokud jde o vyžití dětí, od velké nafukovací trampolíny, přes prolézačky, houpačky až po zip line. Zároveň se dá v kempu ubytovat v nových teepee a přímo u vjezdu se stavěly nové, moderní chatky.
Kromě chatek a teepee se dá ubytovat také v obytných kontejnerech a pochopitelně ve vlastních stanech nebo karavanech. Nutno podotknout, že ne všechny chatky byly v dobré kondici, a určitě zde bude ještě dost práce.
Součástí kempu je i restaurace s větší zahrádkou, kam se mmj. chodí občerstvovat i místní a přes léto to zde evidentně žije, především o víkendu. Sociální zařízení Pohody je ucházející, možná by zasloužilo trochu více péče i během dne (ne jen po ránu). Celkově kemp hodnotím pozitivně a určitě doporučuji.
VÝLETY
Zoo Tábor
Na páteční dopoledne jsme se, ještě v komorním složení, rozhodli podívat do Zoo Tábor (nacházející se v obci Větrovy). Pocity z této zahrady jsou lehce smíšené, některá místa pozemku, který určitě potenciál má, nám přišla zanedbaná. Navíc cca polovinu zvířat ve výbězích buď neměli nebo byly někde schované.
Opakovanou návštěvu bychom si hodně rozmysleli. Za návštěvu ale určitě stojí moderní rozhledna Hýlačka postavená v roce 2015 na místě původní rozhledny z roku 1920, která v roce 2012 shořela. Z vyhlídkové plošiny je za dobrých podmínek vidět i desítky km.
Splouvání Lužnice
Na sobotu jsme měli zamluvené lodě a plánovali sjet Lužnici od kempu v Roudné až do Tábora (cca 16 km). V naší velice početné skupině byli i někteří členové, kteří na vodě nikdy nebyli, proto jsem zvolil tuto pasáž řeky, která je i podle vodácké navigace hodnocena maximální obtížností WW I (lehká).
Jak se později ukázalo ambice sjet tento úsek během jednoho dne byla trošku nad naše síly (především morální). I přes páteční předpověď slibující na sobotu nulové srážky, jsme asi po 6km přímo uprostřed řeky chytili bouřku a všichni zmokli (nebylo se kam schovat). Navíc se zde Lužnice táhne ve velké šířce a teče velice olejovitě až stojatě, takže řeka vůbec neubíhá, a tak bylo po dalších cca 2 km rozhodnuto u prvního „přístavu“ u hřiště v Plané nad Lužnicí, že se zbytek trasy do Tábora dopravíme po obědě jiným dopravním prostředkem.
Toto rozhodnutí se ukázalo jako smysluplné, protože po zbytek dne až do večera se neustále střídalo sluníčko s deštěm.
Do Tábora jsme se přesunuli autobusem a pak pěšky (cca 1,5 km) došli do centra, konkrétně do Café Budík, kde vaří nejlepší horkou čokoládu v jižních Čechách. Právě včas, protože začalo opět pršet.
Přeháňky vydržely až do 7 hodin do večera, ale ani to nás neodradilo od toho udělat si večer táborák…
Chýnovská jeskyně
Po již tradičně neoblíbeném nedělním balení veškerého vybavení se ještě asi polovina táborníků vydala směr Chýnov (východně od Tábora).
Cílem byla mramorová jeskyně, která se stala v roce 1868 první turisticky zpřístupněnou jeskyní na našem území. Délka prohlídkové trasy byla 45 minut, takže nic, co by děti nezvládly. Jediným menším zádrhelem byly klouzající schody, ale i ty jsme všichni bez ujmy zvládli.
